Bylo to dlouhých šest set let. Doteď pořádně nevím, jak se
mi za celou tu dobu podařilo zachovat příčetnost. Venku se za tu dobu vystřídala
roční období. Naposledy jsme spolu mluvili na podzim, zato je ve vzduchu cítit
nefalšovaná zima. Je chladná, ale krásná. Jsem vlastně nadšený, že dorazila
zima.
Vyvolává v nás radost, občas zoufalost. Není tak
bezstarostná jako jiná období. Připomíná nám, že jsme křehké bytosti. Připomíná
nám, že chceme přežít a žít. Je těžké popsat svou radost z prvního sněhu.
Má zvláštní charakter. Snad za to mohou i vzpomínky na minulé tisíciletí. Čas
plyne relativně, může proto plynout i nekonečně. Nekonečnost může být děsivá
a skličující. Může nás rozmáčknout pouhým pohledem.
V dalším století ale může její místo zaujmout její
sestra, tedy nekonečnost zcela jiného charakteru.
- Je to nekonečnost, která nás zahltí nekonečnou škálou barev a tvarů.
- Je to nekonečnost, která nám nabídne unikátní a nepoznané chutě.
- Je to nekonečnost, která prosytí naše světy nadpozemskou vůní.
- Je to nekonečnost plná dotyků.
- Je to nekonečnost plná vzdechů.
- Je to nekonečnost obohacující skryté světy novými rozměry.
- Je to nekonečnost, díky které objevíme nové smysly.
- Je to nekonečnost, která zažene zlé duchy a jiná monstra.
- Je to nekonečnost, která jedinou minutu promění ve dny, hodiny v týdny a dny ve století.
Takhle nekonečnost není daná. Je vzácná a unikátní, na
rozdíl od nekonečné výroby plastových stromů. V instantním světě laciných jednorázových
lákadel je těžké ji najít. Naše instantní zábava se hromadí na skládkách (a
nejen na nich), někdy přitom umně překrývá hodnoty, které jsou unikátní a vzácné.
V časoprostoru pokřiveném společností ne každý nekonečnost objeví. Ne
každý si jí váží. Ne každý je ochoten dát jí přednost před instantním zážitkem
v prášku. Proto je o to mocnější zážitek, když se člověk setká s nekonečností.
Je jiná, vymyká se běžnému poznání.
Ty jsi unikání a vzácná. Vím to. V tom pokřiveném
prostoru tě vždycky poznám. Toužím po tobě. Chci tě.
