Proč?
Protože člověk potřebuje kamarádky a kamarády. Zvlášť ty blízké. Je důležité poskytovat jim oporu, pokud ji potřebují. Oni zase podrží vás, když to budete potřebovat. Ze sebe mám pocit, že v posledních měsících stojím jenom díky opoře, jíž mi poskytují moji bližní. Mám jim hodně co oplácet.Na každý pád je takové setkání po delší době vždycky velmi příjemné. S tím, jak mezi námi přibývají kilometry, někdy není možné stýkat se tak často jako kdysi, o to radši ale pak vidíte ty, které máte opravdu rádi. Někteří do našich životů vplouvají a pak je zase opouští. Ne všechny epizody jsou ale dočasné. Tyto případy vlastně ani nelze nazvat epizodami.
K objímání bych dodal, že na sobě již několik měsíců cítím těžký deficit. Češky a Češi pravděpodobně nejsou zrovna typická objímací kultura, dotek je přitom pro člověka důležitý. Možná kritický. Pokud se chcete cítit šťastně, měli byste se dostatečně objímat. Silné přátelské objetí je vždycky cennější než kdybyste na ulici objali náhodného chodce či chodkyni.
Dojmy?
Obě setkání byla skvělá a dojemná. Jen potvrzují, že některé vztahy přežijí věčně a neustále vás nabíjí, zatímco jiné skončí nenápadně bez velkého očividného zakončení a vy cítíte, že už nemá smysl do nich investovat ani hodinu. Není nutně pravda, že by takové vztahy skončily kvůli nenávistným pocitům. Spíše nastoupí lhostejnost nebo zoufalost ze statičnosti. Absence vývoje nicméně není zrovna atraktivní a někdy vás může dohánět k šílenosti. Je to o osobním nastavení a o tom, kam míříte. Nebo chcete mířit.Stále v sobě cítím pnutí, nerad někoho opouštím. Jenže taková změna je při restartu života nevyhnutelná. Jinak by nešlo o restart, bylo by to jako žít v minulosti. Nemohli byste překročit svůj stín. Pronásledoval by vás, až by vás nakonec spolknul.
Žádné komentáře:
Okomentovat